dnt011
Most je cesta, která vede z místa, kde jsme, na místo, kde chceme být.

Aktuální články


Rubriky


Archiv


Anketa


Hledání



RSS

Bdělé sny

Sny jsou jako balónky,
které plují po obloze.
Stojíme na zemi, díváme se na ně
a toužíme se jich dotknout,
obdivujeme je, toužíme po nich
a chtěli bychom si je z nebe sundat.

Některé balónky plují vysoko,
jsou velké a skrývají ty největší touhy,
jiné balónky máme kousek nad hlavou
a přitom v nich může být mnohem víc,
jen tomu nechceme věřit,
nebo to nevidíme, protože jsou příliš blízko.

A tak si stavíme žebříky, delší a delší,
abychom dosáhli na ty nejvyšší balónky.
A co uděláme, až náš žebřík
povede k tomu největšímu snu?
Utrhneme si balónek a přijdeme o sen?
Nebo se budeme bát to udělat?
A co když ten sen zevnitř už není tak úžasný,
jak vypadal?

Važme si každého snu,
ať je velký, nebo ten nejmenší,
užívejme si, ten úžasný pocit,
když se sen splní.
A mysleme na to, že nejkrásnější sen je ten,
který splníme někomu, koho máme rádi.

Tak pojďme někomu snést modré z nebe...
(více)

24.03.2011 16:30:11 | 0 komentářů | Autor: dnt011 | stálý odkaz

Den 0

Srážka s realitou
Přišlo to bez varování. Sedím jednou takhle na terapii, s terapeutkou probírám obvyklé problémy, dojdeme k alkoholu. Ona mi dá pár otázek a pak se odmlčí, na docela dlouho. „Promiňte, musím vstřebat, co jste mi řekl, musím tu informaci zpracovat....“ A pak slyším to, co si už pár let nemíním připustit: „Uvědomte si, že Vaše žena je alkoholička! Uvědomte si, že Vaše žena je těžce nemocná!“. Tím sezení skončilo. Všechny rozbory, proč nefunguje komunikace ztratily smysl.
A já jsem se vrátil do všední reality a vůbec nevěděl, co s tím budu dělat. To bylo v pondělí, po terapii jsem jel vyzvednout děti z tréninků. Večer jsme s manželkou seděli a probírali něco bezvýznamného, oba jsme pili, ona trochu víc, jako vždycky. Pak usnula u televize, jako obvykle.
V úterý jsem zavolal kamarádce, povídá mi: „Hm, já to vím.... měl bys to řešit.... už kvůli dětem... Ty můžeš odejít, oni nemůžou...... potřebujou fungující mámu....“
Celý den jsem sbíral odvahu a přemýšlel, jak jí to řeknu. Hodil jsem to na terapeutku: „Ona si myslí, že....,“ nedokázal jsem jí říct, že si to myslím taky.
Řekla mi: „Podle tabulek, co tam mají, je ale alkoholik každej, a Ty určitě taky.“ Hm, tak to je fakt slibnej začátek. Jak to probíhalo dál už přesně nevím, ale po dobrém jsme se domluvili, že oba vysadíme jakýkoliv alkohol, na dva, tři měsíce. V pátek jsme měli v plánu zábavu, odmítla na ni jít, aniž by pila: „Budu tam sedět u sodovky mezi samejma opilcema, ani omylem...“. Místo toho jsme šli na večeři, cola, tonic, voda, nealko mojito. Zdá se, že už skoro týden opravdu nepije. A nebo začala pít tajně?
Nezpozoroval jsem žádné abstinenční příznaky, ale co to znamená? Je v pohodě a závislost tam není? Nebo si přihne někde v komoře? Nebo fungují antidepresiva, co bere, a přetlučou příznaky? A jak se v tom má člověk sakra vyznat?
K čemu je mi vědět, jak běží čas v raketě, která se pohybuje rychlostí blízkou rychlosti světla? K čemu je mi, že umím integrovat, derivovat, nebo spočítat hodnotu funkce v nekonečnu? Potřebuju vědět, co mám udělat, když mám ženu alkoholičku, a hlavně potřebuju věřit, že to, co dělám je to nejlepší možné.... ale jak to mám, k čertu, zjistit..........................
(více)

21.03.2011 12:40:59 | 1 komentářů | Autor: dnt011 | stálý odkaz

Míjení

Míjíme se i když jsme denně spolu. Sedíme vedle sebe a naše myšlenky jsou od sebe tisíc světelných let.
Já se probírám pochybnostmi, Ty máš ve všem jasno.
Já mlčím, Ty křičíš.
Já si chci povídat jen tak o pocitech, Ty věci řešíš a Tvoje řešení je jediné správné.
Já Ti pošlu intimní SMS, Ty mě pornografii.
Naše duše se míjejí v prostoru i čase, oba chceme náš vztah řešit, ale jak, když jsme každý v jiné galaxii.
Napsal jsem Ti, že Tě chci opravdovou, a že Tvůj postoj může být obrana proti strachu, který máš v sobě a že nechci abys hrála nějaké hry, ale byla sama sebou. Ranil jsem Tě. Hodila’s mi na hlavu všechno, co jsme v našem vztahu od začátku krize dokázali a taky těch předchozích 14 let, udělala jsi ze mě vypočítavého parchanta. A pak řekneš „a co moje city?“

Míjíme se spolu a je to čím dál tím horší. Tak to vidím já, ale když se Tě zeptám na Tvůj názor, tak mi pravdu stejně neřekneš. Zase si budeš na něco hrát.
(více)

28.01.2011 00:00:00 | 0 komentářů | Autor: dnt011 | stálý odkaz

O mně

Dívám se z okna, přemýšlím o životě,
kdo a co mě tam venku čeká,
chci poznat něco nového a neubližovat rodině,
tak radši ubližuju sobě.
Ten pocit mě sžírá zevnitř
mou duši i moje tělo,
a nezmizí, dokud se nezachovám jako hajzl,
dokud neublížím sobě, nebo rodině, nebo všem.

Dívám se z okna, přemýšlím o životě,
kam moje cesta vede,
a jestli mě čeká peklo nebo nebe,
Teď sedím v čekárně na peklo,
je tady horko a trochu se bojím,
ale pořád se ještě můžu vrátit.

Bojím se jít dál a bojím se jít zpátky.
To za mnou mne přivedlo sem,
ale řekni mi, co bude za peklem.
Očistec? Ráj? Nebo další level pekla?
Bojím se, že když se vrátím,
nikdy si neodpustím, že jsem nešel dál.
Bojím se, že když půjdu dál,
už se nebudu moct nikdy vrátit.

Žiju jako v mizerném filmu,
všude láska, úsměv a barevné kulisy,
Ale co si mám sakra v životě počít
s láskou, která nejde z hloubi duše,
s úsměvem, který je jen pro okolní svět,
s kulisami, které jsou jen namalované.
Žiju v mizerném filmu a mám v něm kladnou roli,
někdo na něj kouká a myslí si, že mám skvělý život.
Škoda, že je ten film tak mizernej,
že když se na něj dívám sám, vůbec mu nevěřím.

Strašně toužím po něčem opravdovém,
po něčem, co je na 200%,
po emoci, o které nikdy nebudu pochybovat.
Toužím, aby bolest bolela až mi poteče pot po zádech,
toužím, aby mi z upřímnosti naskakovala husí kůže,
toužím milovat tak, že se stanu částí toho druhého,
toužím zažít sex do naprostého vyčerpání.

Já vlastně vím, co chci udělat,
jen nevím, kdy a jestli vůbec na to budu mít sílu....... (více)

21.01.2011 00:00:00 | 0 komentářů | Autor: dnt011 | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se